JSME ZPÁTKY                 pradávný příběh z Daorsonu

Bylo jaro 2022 a my jsme se znovu vydali do Bosny na pět dní do pyramid okolo Visoka a pak na další 4 dny na jih do Mostaru, na Blagaj s pramenem Buny a pozdě večer jsme dorazili dvěma dodávkami na náhorní planinu nad městem Stolac - na tajemný Daorson.

Z původního rozsáhlého starověkého města zde zůstala jen jediná zeď s monumentálními až 8 tunovými bloky nápadně připomínajícími peruánské Machu Picchu. Podle archeologů jsou ruiny staré 2500 - 7000 let, ale mohou být ještě mnohem starší. Můžete zde ještě objevit zbytky svatyní a dalších budov. Celé místo na vás působí dost temně, katastroficky. Kromě již zmíněné zdi a základů staveb zde všude nacházíte jen odštěpky původních balvanů.

Už během pobytu ve Visoku se začaly ve skupině projevovat rozdílné postoje k celé akci. Část lidí preferovala především provádění rituálů na silových místech a zbytek času věnovala volnější zábavě, druhá část chtěla na maximum využít čas strávený zde pro svůj osobní rozvoj a zároveň obdarovat posvátná místa dary hmotnými i nehmotnými. Ta diferenciace se postupně prohlubovala i tím, že se skupiny rozdělily do obou aut. V tomto naladění jsme dorazili na Daorson.

Ta monumentální stěna vás nenechá v klidu, přestože jsme přijeli poměrně pozdě. Vydali jsme se k ní a nechali na sebe působit to záhadné místo s jeho energiemi. Pak jsme zakempovali a povídali si o svých prožitcích. Druhá skupina se vesele bavila, když se Helence začal odvíjet příběh zkázy Daorsonu. Viděla se v něm jako kněžka velmi rozvinuté mírumilovné civilizace v nádherném kvetoucím městě, na které bez varování zaútočila nějaká mimozemská rasa a celé město během několika chvil zlikvidovala. Zbyla z něj jen ta zeď jako připomínka. Po celou dobu tohoto traumatického zážitku, kdy hlavně psychickou bolestí opouštěla tělo, se mě držela za ruku a ptala se: "Proč se to stalo, vždyť jsme tu žili v takové harmonii? Proboha proč???" Pak mi ještě říkala, že ten kaňon tu dříve nebyl, že to byla jediná planina, že ho vypálili z kosmické lodi nějakou brutální zbraní. Já jsem jí jen řekl: "Božství se neplete. Podívej se, proč se to stalo!" Mlčela a pak řekla: 

"Byla v tom pýcha! NIC JSME NEVĚDĚLI!" 

Rozvzlykala se. Náhle nás oba zalilo modré světlo, stali jsme se na okamžik jím, ticho a bezčasovost, absolutní klid, plynutí, být vším. Uslyšela jen jednu větu:  "Je to jedna z možností." Ano, je mnoho možností, jak cizelovat naše poznání, jak nás posunout, jak nás milovat. Na noc jsem ji předal do péče její kamarádky Jitky.

Brzy ráno naše skupina vstala a procházeli jsme si asi 3 hodiny jednotlivá energetická místa. Od aut bylo slyšet vtipkování druhé skupiny a po pár minutách jsme se potkali na pěšince. Nesli i můj šamanský buben na společný rituál. Ten jsme už odmítli a já tedy dostal svůj buben. Zašel jsem s ním zpět ke zdi a vylezl nahoru. Libor se postavil na její druhý konec a ženy zůstaly dole pode mnou. Začal jsem bubnovat. Bubnování postupně zesilovalo a ženy se začaly vlnit do rytmu. Počátek byl těžký, znovu se projevila temná minulost, ale jak jsem hrál dál a dál, všem se nám začalo ulevovat a nálada přešla do úplné euforie. Nejsem nijak zdatný ve verbalizaci komunikace s prostorem, a tak mi přišla jen dvě strohá, ale mocná slova: 

JSME ZPÁTKY!

To je vzkaz, který se mi často připomenul na mnoha mých akcích, ať v Egyptě, Adršpachu nebo jinde. Nikdy se nevzdávejme, vraťme se a dílo dokončeme a už bez té pýchy! Krásné na tom bylo i to, že obřad druhé skupiny probíhal ve stejném čase o kus dál a obě party se tak nečekaně propojily a podpořily.                Díky Daorsone a brzy na viděnou!

PS 1: Helenka se z toho prožitku zotavovala mnoho dní, ale znamenal pro ni velký průlom.                PS 2: Všechna jména jsou smyšlená nebo taky ne...