Proč nelze nikomu poslat Lásku.

Představa mnohých lidí, že skutečnou Lásku lze jakýmkoliv způsobem zmanipulovat, třeba tak, že ji budeme někam posílat, je opravdu směšná a trapná. Láska, ze které je stvořeno vše, co existuje, včetně všech vesmírů, si přece nenechá nevědomým egem kecat do toho, kam má jít a co má dělat. Je tak totální, absolutně svébytná a SEBE-VĚDOMÁ, že ji tyto lidské iluze zcela míjí. Může se jim, pokud si jich vůbec všimne, maximálně zasmát.

Co je tedy posíláno, když při tom lidé často prožívají tak libé pocity? Jen jejich představa o Lásce, která s ní má jen pramálo společného. Spolu s touto iluzí je posílána i nějaká energie, která je příjemcem použita dle jeho nastavení. Proto už kdysi dávno varovala Míla Tomášová před posíláním "lásky" do válečných konfliktů. Říkala, že lidé tu energii použijí k ještě větší válce. Tenkrát jsem jí nerozumněl, hodně mě to překvapilo a dlouho jsem nad tím, bez valného výsledku, uvažoval. Ono je to jako se vším, musíme TO prožít.

Co tedy se všemi těmi konflikty kolem nás? Především bychom si mohli všimnout, že ty konflikty jsou především v nás samotných a přestat zachraňovat svět, ale nejdřív "zachránit" sebe = zharmonizovat se sebou samotnými i se světem. Zatím jsem nenašel lepší medicínu, než je skutečný soucit, který nemá potřebu nic měnit, jen je tu v plném souznění, respektu, naladění. SOUCIT je nádhernou kvalitou LÁSKY. Vše transformuje, rozpouští se v něm takzvané utrpení, spojuje nás s veškerenstvem. V soucitu Lásku prožíváme, cítíme a vidíme ji všude a ve všem, ale rozhodně ji neposíláme, protože k tomu ani není důvod. Víme, že vše je DOKONALÉ!

Přeji nám všem láskyplné prožívání každého okamžiku.